Poučuji se tady máte o co jste si psali!!

28. února 2007 v 9:51 | já |  Začínáme vláčet
Úpravy nástrah pro přívlač
Může se zdát, že je dnes pro běžného rybáře docela obtížné neutonout v záplavě reklam a moři nabídek spotřebního zboží. Pulty přetékají, nejrůznější rybářské doplňky jsou ve vitrínách, v policích, na stojanech, po zemi, visí zavěšeny ze stropu, jsou prostě všude. Obsáhnout alespoň v základních parametrech výbavu pro všechny rybolovné způsoby…inu, asi by většina z nás musela provést doma podkrovní přístavbu.

Nejdeme-li tedy po univerzálnosti, což by sice vedlo na jedné straně ke snížení sortimentu, ale na druhé straně i ke snížení požitku z lovu v praxi, nutně dojdeme k závěru, že řešením je specializace.

I v rámci přívlače však nevystačíme jen s jedním nebo dvěma pruty, pouze s navijáky střední třídy, a už vůbec ne s hrstí nástrah. Zejména v nástrahách je praktické a pohotové mít u sebe více krabiček, abychom u vody pokryli přehledně "měkký" i "tvrdý" sortiment alespoň podle velikosti anebo barev.

Rozvaha, jaké nástrahy připravit k vodě na konkrétní revír, s sebou nese reálný odhad i zkušenost. A měli bychom počítat vždycky také alespoň s předvídatelnými změnami (počasí, průtoky, barva vody a podobně).

Možností, jak změnit barvu třpytky, je více. Abychom mohli lístek rotačky nebo tělo plandavky přizpůsobit momentální potřebě, lze využít například nesmyvatelné barevné fixy. To je ten nejrychlejší a také nejběžnější způsob. Barvy spolu také různě kombinujeme, ať už ve větších plochách, nebo jako tečky, pruhy atd. Operativnost této metody je i v tom, že hadříkem namočeným v lihu lze celou operaci aktuálně anulovat nebo vytvořit jiný design.

Pokud hodláme povrch tvrdé vláčecí nástrahy oživit barevně navíc prvky s efektem 2D nebo 3D, použijeme reflexní samolepicí fólie. Ty můžeme buď stříhat na velikost požadované plochy, nebo si dopředu děrovačkou připravit do plastové krabičky (nebo dobře těsnícího sáčku z igelitu) vyražená kolečka. Rovněž tyto fragmenty fólie můžeme na ploškách třpytek barevně kombinovat. Jestliže se změní počasí, světelné podmínky nebo výběrovost ryb, lze je také vyměnit, nebo prostě sloupnout do původní podoby podkladu.

Velmi atraktivním způsobem úpravy kovových nástrah (ovšem nevratným) je rýhování. Provádíme je smirkovým papírem o nejrůznějším stupni hrubosti, kdy dosáhneme zmatnění povrchu (je-li kov nástrahy příliš leštěný, eloxovaný nebo lakovaný). Použijeme-li pilník, ostré vrypy budou hlubší a při křížovém rýhování můžeme docílit zajímavých světelných efektů ve vodě. Poněkud jinak se bude dopadající světlo zase chovat na kovové nástraze, budou-li vrypy vysekávané nebo ražené. Podle momentální situace můžeme zvýraznit efekt rýhování buď následným přeleštěním "zašlého" povrchu upravované starší třpytky, nebo naopak zkusíme třeba vrypy fixem zvýraznit barevně.

Kromě již zprofanovaných barevných třapců na koncovém trojháčku lze nástrahu ozvláštnit i barevnými korálky předřazenými na vlasci před vláčecí nástrahou. Používám je občas nejen před tvrdé nástrahy, ale často i před twistery vláčené na háčcích bez jigové hlavičky (s očkem i s lopatkou). K těmto účelům se hodí jednak klasické průhledné skleněné, v barvách oranžová, červená, žlutá, jednak ovšem trvanlivější kovově lesklé neprůhledné, a to i v barvách zelená, modrá, fialová a samozřejmě perleťová. Velikost korálků však musíme korigovat s ohledem na rozměry rotačních třpytek, neboť tam by mohly výrazně rušit jejich chod. Své nástrahy si vyrábím i kombinací samotných korálků, tyto objekty slouží téměř výhradně pro lov při dně.

Cikády, ale i zockery a některé typy větších marmišek umožňují po úpravě děrováním různé zavěšení korpusu v otvorech a v důsledku změněné polohy těžiště také odlišný sklon a chod nástrahy. V době, kdy marmiškování u nás bylo ještě v plenkách a o cikádách a podobných nástrahách se nám nejspíš ani nesnilo, jsme se snažili měnit projevy českých plandavek ve vodě nejrůznějším přihýbáním plechu. Tato možnost nám zůstává samozřejmě i dnes, jediným předpokladem kromě šikovných rukou je ovšem dostatečně tvárný materiál, to znamená nepříliš silný plech.

U wobblerů musíme mít při úpravách designu na zřeteli přece jenom více kvalitu složení povrchové vrstvy, abychom v návalu objevné tvořivé euforie nezkazili nenávratně původní katalogovou verzi. Pokud ovšem nejde například o starší tuzemské výrobky, které vznikaly pouhým přestříkáním podkladu rychleschnoucí barvou bez dalších krycích lazurovacích vrstev. Tam tyto obavy jsou zcela bezpředmětné.

I u dokonalých povrchů si můžeme ale dovolit malé doplňky nebo změny. Jestliže wobbleru, který má jako imitace určité rybky oči jen namalované, nalepíme oči trojrozměrné, povýšíme jej v úspěšnosti o třídu výš. "Pravé" oči, i v barvě sírově žluté nebo červené, dělají někdy neskutečné divy, zejména mezi okouny, štikami nebo pstruhy duhovými.

Vyměníme-li koncový a břišní trojháček na wobbleru za dvojháčky směřující hroty vzhůru, lze jimi vláčet i nad "chytlavými" překážkami s menším rizikem, že o ně přijdeme.

Měkké gumové nástrahy je možné rovněž dobarvovat, je však třeba napřed zjistit, do jaké míry se barva fixu "zapije". U péřových streamerů nás to tolik nesvazuje.

Sestřihávání špatně pracujících twisterů není všemocné, ale zvýšení proporce ocásku, tělíčka a spojovacího "kořene ocásku" lze doladit patřičným zúžením nebo zeslabením. Jde ale spíše o nouzové řešení u vody, než o cílenou úpravu v teple domácího krbu - to si raději pořiďme nové zboží, nebo jiný typ twisteru. Měkká guma přece jen "stárne" i do hloubky a o větší trvanlivosti v širším měřítku opravdu bez nadsázky hovořit nelze.

O streamerech můžeme poslední dobou říci, že se staly velmi často diskutovaným spojovacích článkem mezi vyznavači přívlače a moderního muškaření. Klasický úvazek na muškařském háčku s dlouhým ramínkem, je-li vybaven očkem, lze samozřejmě použít i na vláčecí soustavě, s přídavným předřazeným brokem (cca 30 - 50 cm). Užijeme-li při výrobě olověný drátek nebo plíšek jako podklad, ušetříme broky a přiblížíme se i prací s nástrahou více klasické přívlači. Standardní peří a prvky marabu využijeme podobně jako muškaři i my především na stojaté vodě.

Daleko univerzálnější variantou pro nás jsou umělá vlákna (chemlon, příliš nesmáčivé materiály a podobně). V proudných úsecích nejen drží víceméně tvar původně zamýšlené imitace rybky nebo abstraktního dráždidla, ale i barvu a mnohdy ještě samy pružně pracují (vzdáleně připomínají vlající twisterový ocásek nebo celé klubko).

Od zatížených streamerů je jen skok k trubičkovým "muškám". Komu ovšem nevyhovují prokluzná "peříčka", může vyvázat stejný objekt na tělíčko háčku s jigovou hlavičkou, dokonce i přetíženou. Do absurdity tuto variantu dotáhli polští rybáři - tam je u tzv. kohouta použita pouze velká kulová hlavová zátěž a křiklavý jemný třapec. Údajně s takovou nástrahou úspěšně přemlouvají candáty. Rozumím tomu, ale sám více inklinuji k využití nástrahy alespoň v celé spodní polovině vodního sloupce, než se omezit jen na bušení do dna. Připadá mi to mobilnější. Navíc můžeme i u vody přidat některý barevný komponent podle momentální potřeby. Je-li to nezbytné, doplněk lze nejen přivázat, ale i dolepit. Všechna vlákna včetně srpků peří lze opět doladit i barevnými fixy.

Shora uvedené "modifikace" úpravy nástrah mají jedno společné - jsou proveditelné na břehu přímo u vody, jsou nenáročné na vybavení i individuální zručnost. A hlavně - originální změna designu, i když někdy na první pohled "dílčí", může vést k úspěchu. Tak proč neexperimentovat?!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 1. března 2009 v 12:40 | Reagovat

Nic moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama